Praha, Šátková metropole
Naše výprava jako obvykle začínala na nádraží pod hodinami, jako klasicky někteří přišli později a někteří dříve. Ve vlaku jsme všichni dostali legitimaci kterou jsme museli od té doby nosit pořád při sobě. Legitimace nám zajišťovala volný vstup do vybraných kulturních institucí a přepravu MHD zdarma (autobusy, tramvaje, metro, lanovka). Ve vlaku jsme byli jako jedna velká skupina My (18. Smečka), Holky (4. Roj), a Poutníci.
Když jsme dorazili na místo do Prahy, hned z vlaku jsme přeskočili na metro a tím jsme jeli až na stanici Vltavská, kde naší největší pozornost upoutal děda, co měl kšiltovku dozadu a v ruce skateboard. Z Vltavské pak tramvají číslo jedna na Petřiny. Když jsme dorazili,dalo nám chvilku zabrat než jsme našli ZŠ Petřiny Sever, nakonec se však podařilo. V tělocvičně jsme poházeli bágly a jelo se do města na procházku noční Prahou. Cesta vedla přes Karlův Most na Vyšehrad a zpět. Na Karláku se stal naší největší pozorností chlápek, co hrál Beethovenovu Symfonii na skleničky… byl fakt úžasný a všichni jsme ho obdivovali.
Na půl jedenáctou jsme dorazili zpět do školy a vyčerpaní jsme padli do spacáků a chrupali... až na ty, co se vsadili se Sislou a spol. že vydrží co nejdýl vzhůru a pak mně budili… ŽEJO LAHVÁČI!!
Ráno jsme už měli zaplacenou snídani. Naše oči pohasínaly už nad velikostí balíčku, který je k snídani, ale když jsme se ještě k tomu dozvěděli ohromující zprávu že je to i dnešní oběd… no zkrátka někteří byli naštvaní, někteří zklamaní a někteří požadovali od Servis Týmu balíčků deset. Po snídani následovala cesta na Petřínskou rozhlednu, na které visel mastodontní skautský šátek. Protože byla před rozhlednou fronta verze MEGA 1.22, šli jsme raději nejdřív do zrcadlového bludiště… a co se nestalo byla tam také fronta, ovšem verze MEGA 2.22, takže jsme se jako správní skauti z HK postavili na začátek fronty přímo před dveře. Zrcadlové bludiště bylo úžasné, moc jsme si to užili a pořádně se nasmáli. Dál byla na programu patnáctiminutová cesta na vrcholek Petřínské rozhledny, ale stálo to za to protože výhled na celou Prahu byl kouzelný.
Poté, co jsme zase pracně sešplhali dolů, už zbývalo jen pár chvil do zahájení programu na Staroměstském náměstí. Takže zase jedna dlouhá cesta v MHD v pořadí... LANOVKA - TRAMVAJ - METRO. Na Staromáku už na nás čekal Standa Berkovec skautským jménem Vorvaň,který nás prováděl programem po celý den. Na programu byl Koncert Ewy Farne, Ready Kirken, Tam-Tam, taneční vystoupení skupiny Rinceoirí, Vishnu Tattva, TiDiTaDe, vystoupení břišních tanečnic a severoamerických indiánů. Program skončil dokončením největšího skautského šátku na světě. Poté jsme se vydali k Národnímu Muzeu, ale to bohužel v 17:00 zavřeli, což nás všechny dost zklamalo... no co se dalo dělat, frčeli jsme MHD zpět na Petřiny, kde jsme si dali skromnou večeři z vlastních zásob. Po večeři jsme zase naskočili na jedničku tramvaj a frčeli na Strossmayerovo Náměstí, odkud jsme doběhli na Pražské Výstaviště, kde na nás už čekala kouzelná, fantastická a okouzlující Křižíkova Fontána. Ta fantastická souhra vodních trysek s hudbou byla opravdu kouzelná (pozn. Okouna - to ta dvousekundová chyba synchronizace hudby a vody také). Když to všechno skončilo a my jsme se prorvali davem ven, jeli jsme uspat vlčata na naší ZŠ. Když se to společným úsilím Lahváče a Sisly s pomocí pohádky podařilo, přišel na řadu náš (já + Lahváč) tříhodinový, neslavný výlet do města s 18. stopou, ze kterého jsme se vrátili ve dvě v noci.
Příští ráno jsme si dali opět snídaňový balíček, který nás naštěstí zasytil. Vyklidili jsme školu a vydali se do ZOO. Autobusy byly tak narvané, že v nich nebylo k hnutí, ale nakonec se nám konečně podařilo na Tróju dostat... sice po skupinkách každý v jiném autobusu, ale jo, dostali jsme se tam. Dvě hodiny jsme strávili v ZOO, prohlídli si zrychleně 50 procent zvířat a jeli zase zpět.
Když jsme přijeli na konečnou …no prostě… nějak se nám v tom davu ztratil Míla, ale co nám absolutně vyrazilo dech - když se mezi námi objevil chlapík, který vypadal jako správný po Praze se poflakující zabijácký nigga a vedla Mílu za ruku. Když ještě pro Fugase dodal: ‚tady ho máš‘ tak nás to dorazilo. Chlapík dal Mílovy pusu na čelo, otočil mu kšiltovku směrem dozadu a řekl ‘Ty nebrečet, jsi chlap a chlapi nebrečej‘ a odešel. Všichni jsme koukali jeden na druhého a rozebírali co se vlastně stalo. Po několik málo minutách se chlápek objevil znovu a povídá Fugasovi: ‚Já mu koupím pití‘ - chlápek se rozběhl k Mílovy a dal mu láhev s pitím, a znovu povídá: ‚ty nebrečet, já taky nebrečím... já sem Mohammed Alí – Arab a taky nebrečím‘ ...no a co se nestalo. Míla dostal přezdívku… samozřejmě Mohammed Alí. Na cestě zpět už se nic zvláštního nedělo, všichni byli ospalí a spokojeně chrupali až do HK.
Powered by Tučňák
Když jsme dorazili na místo do Prahy, hned z vlaku jsme přeskočili na metro a tím jsme jeli až na stanici Vltavská, kde naší největší pozornost upoutal děda, co měl kšiltovku dozadu a v ruce skateboard. Z Vltavské pak tramvají číslo jedna na Petřiny. Když jsme dorazili,dalo nám chvilku zabrat než jsme našli ZŠ Petřiny Sever, nakonec se však podařilo. V tělocvičně jsme poházeli bágly a jelo se do města na procházku noční Prahou. Cesta vedla přes Karlův Most na Vyšehrad a zpět. Na Karláku se stal naší největší pozorností chlápek, co hrál Beethovenovu Symfonii na skleničky… byl fakt úžasný a všichni jsme ho obdivovali.
Na půl jedenáctou jsme dorazili zpět do školy a vyčerpaní jsme padli do spacáků a chrupali... až na ty, co se vsadili se Sislou a spol. že vydrží co nejdýl vzhůru a pak mně budili… ŽEJO LAHVÁČI!!
Ráno jsme už měli zaplacenou snídani. Naše oči pohasínaly už nad velikostí balíčku, který je k snídani, ale když jsme se ještě k tomu dozvěděli ohromující zprávu že je to i dnešní oběd… no zkrátka někteří byli naštvaní, někteří zklamaní a někteří požadovali od Servis Týmu balíčků deset. Po snídani následovala cesta na Petřínskou rozhlednu, na které visel mastodontní skautský šátek. Protože byla před rozhlednou fronta verze MEGA 1.22, šli jsme raději nejdřív do zrcadlového bludiště… a co se nestalo byla tam také fronta, ovšem verze MEGA 2.22, takže jsme se jako správní skauti z HK postavili na začátek fronty přímo před dveře. Zrcadlové bludiště bylo úžasné, moc jsme si to užili a pořádně se nasmáli. Dál byla na programu patnáctiminutová cesta na vrcholek Petřínské rozhledny, ale stálo to za to protože výhled na celou Prahu byl kouzelný.
Poté, co jsme zase pracně sešplhali dolů, už zbývalo jen pár chvil do zahájení programu na Staroměstském náměstí. Takže zase jedna dlouhá cesta v MHD v pořadí... LANOVKA - TRAMVAJ - METRO. Na Staromáku už na nás čekal Standa Berkovec skautským jménem Vorvaň,který nás prováděl programem po celý den. Na programu byl Koncert Ewy Farne, Ready Kirken, Tam-Tam, taneční vystoupení skupiny Rinceoirí, Vishnu Tattva, TiDiTaDe, vystoupení břišních tanečnic a severoamerických indiánů. Program skončil dokončením největšího skautského šátku na světě. Poté jsme se vydali k Národnímu Muzeu, ale to bohužel v 17:00 zavřeli, což nás všechny dost zklamalo... no co se dalo dělat, frčeli jsme MHD zpět na Petřiny, kde jsme si dali skromnou večeři z vlastních zásob. Po večeři jsme zase naskočili na jedničku tramvaj a frčeli na Strossmayerovo Náměstí, odkud jsme doběhli na Pražské Výstaviště, kde na nás už čekala kouzelná, fantastická a okouzlující Křižíkova Fontána. Ta fantastická souhra vodních trysek s hudbou byla opravdu kouzelná (pozn. Okouna - to ta dvousekundová chyba synchronizace hudby a vody také). Když to všechno skončilo a my jsme se prorvali davem ven, jeli jsme uspat vlčata na naší ZŠ. Když se to společným úsilím Lahváče a Sisly s pomocí pohádky podařilo, přišel na řadu náš (já + Lahváč) tříhodinový, neslavný výlet do města s 18. stopou, ze kterého jsme se vrátili ve dvě v noci.
Příští ráno jsme si dali opět snídaňový balíček, který nás naštěstí zasytil. Vyklidili jsme školu a vydali se do ZOO. Autobusy byly tak narvané, že v nich nebylo k hnutí, ale nakonec se nám konečně podařilo na Tróju dostat... sice po skupinkách každý v jiném autobusu, ale jo, dostali jsme se tam. Dvě hodiny jsme strávili v ZOO, prohlídli si zrychleně 50 procent zvířat a jeli zase zpět.
Když jsme přijeli na konečnou …no prostě… nějak se nám v tom davu ztratil Míla, ale co nám absolutně vyrazilo dech - když se mezi námi objevil chlapík, který vypadal jako správný po Praze se poflakující zabijácký nigga a vedla Mílu za ruku. Když ještě pro Fugase dodal: ‚tady ho máš‘ tak nás to dorazilo. Chlapík dal Mílovy pusu na čelo, otočil mu kšiltovku směrem dozadu a řekl ‘Ty nebrečet, jsi chlap a chlapi nebrečej‘ a odešel. Všichni jsme koukali jeden na druhého a rozebírali co se vlastně stalo. Po několik málo minutách se chlápek objevil znovu a povídá Fugasovi: ‚Já mu koupím pití‘ - chlápek se rozběhl k Mílovy a dal mu láhev s pitím, a znovu povídá: ‚ty nebrečet, já taky nebrečím... já sem Mohammed Alí – Arab a taky nebrečím‘ ...no a co se nestalo. Míla dostal přezdívku… samozřejmě Mohammed Alí. Na cestě zpět už se nic zvláštního nedělo, všichni byli ospalí a spokojeně chrupali až do HK.
Powered by Tučňák
