Dvacet let, přes dvě stovky členů, desítky výprav a stovky schůzek. To je 18.smečka vlčat. Před rokem jsme se sešli v trojici posledních vůdců oddílu a řekli jsme si, že by nebylo špatné tu naši dvacítku oslavit. Proto jsme neváhali a započali práce potřebné k uskutečnění akce. V první řadě jsme zkontaktovali všechny bývalé vůdce oddílu, popořadě jsou to Josef Novotný „Akela“, Štěpán Rambousek „Rambo“, Tomáš Merta, Petr Kubát „Fugas“ a Martin Pavlík „Světluška“. Dohodli jsme se na spolupráci a přípravy mohly začít. Asi nejtěžší částí příprav bylo sehnání kontaktů na všechny bývalé členy oddílu. Dělalo se to různě. Osobně, přes facebook, ze starých oddílových kronik a registrací a tak porůznu jak se dalo. Rozneslo se do schránek přes sto pozvánek. A samotná akce byla za dveřmi.

 

Celý víkend se odehrával na tradičním tábořišti na Zlaté Skále v Ostroměři. S oddílem a rovery jsme se tam vypravili na celý víkend, samotná akce oslav pak probíhala sobotní odpoledne. Zatímco vlčata a skauti měli normální běžný program výpravy, kde se poprvé seznámili s tématem nadcházejícího tábora – kovbojové, roveři se starali o přípravu akce. Největší srandu jsme si užili u stavby hangáru, inu chybami se člověk učíJ Samotná akce byla s velmi volným programem. Na začátek lehké seznamování, možnost shlédnout promítání fotek a videí, oddílové muzeum, kde jsme nashromáždili kromě fotek a kronik všelijaké předměty, které jsme našli. Nechyběla ani společná večeře, jak jinak než buřtguláš do ešusu! Večer byl zakončen samozřejmě slavnostním táborovým ohněm. Proběhla spousta proslovů o jednotlivých etapách oddílu od všech bývalých i současných vůdců, hry, zpívání a obecně velmi příjemná atmosféra. Akela věnoval oddílu památeční kůži, na které vyjádřil své myšlenky a vztah k oddílu, se kterým strávil spousty let. Celkově byla akce charakteristická svou pohodou, postáváním hloučků lidí, ve kterých se člověk mnohdy potkal s někým, koho neviděl spousty a spousty let… Bylo nás na akci přes šedesát. Hezké číslo. Od nejmladších dětí ještě předškolního věku až po skauty, kterým je dnes přes osmdesát let. A přesto si každý mohl povídat s každým, tykat si, protože přeci jen, jsme skauti…

 

Pro mě jako pro vůdce oddílu to bylo odměnou za to, o co se v oddíle snažíme a zároveň motivací. Motivací k tomu, aby oddíl i po dvaceti letech se měl kam posouvat a plnil své poslání i nadále. Je to závazek pro nás pro všechny, kteří jsme vedoucí v 18.smečce vlčat. Jsem rád, že jsem vůdcem právě tohoto oddílu. Náš kolektiv a moje kamarády a dobrodružství, kterými jsme si spolu prošli, bych nevyměnil za nic jiného…

 

A abych dokončil zápis jako takový, netřeba říct, že v neděli nás čekalo hlavně balení a úklid tábořiště, pár drobných her a návrat do Hradce. No a kdo ví, pětadvacet let je čtvrt století a to taky stojí za pořádnou oslavu ne?