Pátek
Sraz byl jako vždy odpoledne okolo třetí hodiny. Jelo nás dle našich předpokladů asi 15, přesně to už teď nevím. Kdo to chce vědět, tak ať se podívá na fotky a spočítá si to. No, tak tématem výpravy byl zvolen cestovatel Emil Holub, taky proto, že se jeho rodné město – Holice nachází tak blízko Hradci. Jo blízko to je autem, ale vlakem se to musí objíždět a přestupovat kdovíkde, myslím že dokonce v Pardubicích…FUJ.
Každopádně s tématem výpravy byla vlčata obeznámena už dopředu a dva dny před výpravou na schůzce si zahráli pár her na toto téma. Z her mohli vytěžit jakési body, které mohli přetavit v nám starším tak známé lodní lístky. Nově přejmenované na vlakní lístky. Pro nezasvěcence vysvětlím. Vlakní lístek má tří třídy. První, druhou a třetí, tzv.kotelnu! Každý si podle nějakého bodového systému vyslouží v hrách a podobně určitý počet bodů a podle nich si pak může koupit lístek do určité třídy. První třída má za cesty podávané noviny na čtení a k občerstvení sušenky. Druhá třída je standartní cestování vlakem bez výhod a postihů. A třetí, tedy kotelna je odlišná tím, že její cestující musí za cesty stát, což není dvakrát pohodlné… Nutno dodat, že v kotelně nejel nikdo a většina si užívala první třídy. Takžá ve vlaku jsme podávali sušenky, četli se noviny a tak nám cesta hezky ubíhala.
A už jsme byli v Holicích, kde na nás čekal jakýsi rover, místní správce klubovny s kterým se Kačer domlouval co a jak. Takže ten nás odvedl do místního areálu kluboven, jež se nachází asi kilometr za městem na velmi líbívém a klidném místě. Měli jsme k dispozici dvě budovy, v každé se dalo zatopit, ale zvolili jsmepro pobyt jen jednu, abychom měli přehled, co se hlavně v noci kde děje… Samozřejmě k nespokojenosti vlčat! No zatímco skauti s vedením se jali zatápění a snášení společného jídla do do kuchyňky (rozuměj linku v obývací místnosti), tak si vlčata rozdělovali spaní ve vedlejší místnosti stylem: Pavouk: „Koho chci já tak spí tady a zbytek tam“ To mu samozřejmě neprošlo a tak sem jim v tom udělal pár změn a bylo to!
Jedna ze šestek byla rázem nahnána na dělání večeře, česnekové a tvarohové pomazánky s pečivem. Vzhledem k zimnímu času se již nedalo jít ven, navíc jsme dorazili opravdu pozdě, tak na plánu byl program uvnitř, konkrétně učení se správnému balení torny. To bylo opravdu velmi ftipné, protože poté co ukázal Fugas s Vaškem a Lahváčem jak se to má dělat, proběhlo pár soubojů mezi vlčaty o to, kdo to zbalí dříve… Zejména Pavouk a Ondra plně pochopili jak to dělat, nebo spíš ne, protože stylem naházet vše co nejrychleji dovnitř a pak to sešlapat není to pravé. Velmi se osvědčilo každého, kdo měl mluvit vyvolat nahlas a zatleskat mu To kluky bavilo a dělalo jim to dobře.
Nutno podotknout, že mě z toho řvaní dost bolela hlava. Nu což, už bylo pozdě a šlo se na kutě, zítra se brzo vstává a čeká nás náročný den.
Sobota
Vstávalo se před osmou, ptž myslím v devět na nás měla čekat průvodkyně místního muzea Emila Holuba, které sice nemělo otevřeno, ale Fugasovi nátlakově podařilo tu milou paní přesvědčit, že jsme jako skauti a že bychom opravdu velmi rádi muzeum shlédli. A tak souhlasila.
Od kluboven je to do Muzea pořádná štreka a tak jsme vyráželi brzy. Byla pořádná kosa, no taky byl únor že? Ale alespoň svítilo sluníčko. Na krátko jsme se zastavili v parku před muzeem u nějakého pomníku. Čeho to se mě neptejte. A už tu byla paní průvodcová a jala se za nízký vstupní poplatek k vyprávění nejdříve z historie Emči Holuba a poté k exponátům. Od jeho pracovny přes dovezené trofeje zvížátek až po ukázku domorodé africké vesnice. Nakonec nás ještě všechny vyfotila, viz fotky z výpravy. V muzeu se nám podařilo pořídit dost fotek, každý z vlčat se chtěl vyfotit s hlavou či rukou v aligátoří tlamě… Navíc Vašek se musel vyfotit u každého zvířátka a snažil se tvářit jako on. Velmi se mu dařilo. Za zmínku stojí Fotka Fugase v řadě mezi opicemi. Paráda. Paní průvodcová nám poskytla velmi detailní prohlídku a vyprávění a na kluky byla velmi milá. Zkrátka bylo super. Nakonec nás ješte poslala do městského divadla, které stálo vedle muzea, kde byly vystaveny fotky z Afriky.
Nakonec jsme se stavili znova v tom parčíku a zahráli jsme si kamaž. Postupně a pomalu jsme došli na náměstí v Holicích, kde nás čekala hra s hledáním tří stavebních slohů, jmenovitě baroko, secese a funkcionalismus. Po skupinkách se kluci pustili do hledání staveb. Po půl hodině se všichni s většími úspěchy či menšími sešli u místního barokního kostela. Jen na okraj připomínám, že Vašek přiběhl k nástěnce a vzkřikl: „Hele“ a ukázal na něco zajimavého a v tu chvíli mu na ruku spadl trus bratranců Emila Holuba. Pro nechápavé jsme ptáky – holuby prohlásili veřejně za Emilovi příbuzné.
A notně hladoví jsme se vraceli zpět do klubovny, kde se skauti ujali dělání oběda. Myslím, že dělali guláš s knedlíky. Ne že by se jim nepovedl, ale něco tomu chybělo, lehce řečeno Pravda ale je, že ho snědli všichni. Aspoň teda myslím No odpoledne byl něco jako polední klid a vlčata se vrhli na přípravu na barvení rýže, začali barvit. Se skauty jsme zatím kecali a váleli se a čekali až to Fugásek s vlčaty udělá, aby se mohlo vyrazit ven.
Opět, navíc je krásně a po zimě je třeba se provětrat. Nakonec s Kačerem všichni děti vyrazily ven na procházku s cílem geocaching (snad se to tak píše) na blízkém kopci. Našli to celkem v pohodě a ještě si stihli zahrát nějaké drobné hry. Na vzdálenější cache vyrazili jen skauti s GPS-kou, ale nedokázali vyluštit šifru, takže neuspěli. Nutno říct, že jsme ji nevyluštili ani my…A to je u Kačera už co říct
Každopádně díky brzkému stmívání už jsme byli vevnitř a vrhli jsme se na nějaké hry, druhá šestka co měla volno při včerejší večeři dnes vařila a poté jsme se vrhli na hru léčení nemocí, kterou si připravil Kačer. Ve hře bylo mnoho ingrediencí, každé vlče předem vědělo čím je nakažené (cholera atd.) a muselo s pomocí indicií zjistit jaké jsou přísady jeho léku a v jakém množství je má použít. No někdo se zachránil a přežil, ale většina bohužel jakoby podlehla své nemoci a zaplatila výlet do Afriky svým životem Pro přesnost uvádím, že to byla jen hra a nikomu se nic nestalo.
Ještě mě napadá, že k večeru nás opustil Fugas se Staníkem. Měli něco neodkladného v HK a tak museli domů. My však jedem až zítra. Jen vím, že když se usínalo a vlčatům to tentokrát moc nešlo, byli rozdovádění Lahváčem, se kterým se tam notnou dobu předtím prali, tak tam někdo pořád mlátil do zvonečku od cinku. No neva. Nějak jsme stejně usnuli…
Neděle
Po ránu po ránu, mokrým hadrem přes tlamu… No to mi jen tak ujelo. Nevadí. Vstali jsme, pravda později než normálně, tak v devět asi. Posnídali jsme a opět jsme řešili záhadu ztraceného jídla Tomáše a Marka Jirouskových (později se stejně zjistilo, že ji nechali na chodbě v pátek po příjezdu a to bylo to jediné místo, kde nehledali). Po snídani byla pro zpestření připravena krátká přednáška o Holubech, jako o zvířatech a následovala zdravověda, netradičně i s nějakými netradičními zraněními pod záštitou Honzíka.
Blížil se čas poledne a dnes byl oběd na vedoucích, čehož se bravurně zhostil Kačer s pomocníky, jako náš táborový kuchař minulého a LETOŠNÍHO tábora. Zatím si vlčata s mojí občasnou velkou pomocí zabalili a vynosili věci před chatu. Ve zbytku času jsem s vlčaty dodělával obarvenou rýži, konkrétně jsme ji již nabarvenou od včerejška ládovali do sklenic od marmelád. Nutno podotknout, že se jim to povedlo a předpokládám, že tu sklenici mají pořád doma, ptž si každý jednu vlastní odvezl. Poté jsme již jen důkladně uklidili chatu, nahlásili správcovi co vše jsme rozbili (rychlovarná konvice, světlo, židle) a se slovy díků jsme se s ním rozloučili a pádili jsme na nádraží.
Cesta je dlouhá, tak radši dříve, nežli později. No na nádru jsme byli včas s asi desetiminutovou rezervou a tak si někteří nadšenci ještě zahráli na nádraží bang. To už tu ale byl vlak a poslední překážkou ve skvělé výpravě bylo už jen to, že se přestupovalo v Pardubicích. FUJ. No to se docela dalo, jen jsme s Kačerem věděli, že v tom dalším vlaku se několik posledních vagónů odpojuje, tak jsme nechtěli nastoupit právě tam. Zvolili jsme ten první, co zůstával. No a skoro plno, pár míst tu a tam. Všichni si posedali, do pravé, nebo levé části vlaku a potom co odpojili ty zmíněné vagóny za námi a my se rozjeli, začali jsme s Kačerem rozebírat, co by se stalo, kdyby některé vlče vlezlo mezi vagony do těch, co odpojili. Zpanikařili jsme a jali jsme se počítání a nějak nám chvilku trvalo, než jsme se shodli, že máme všechny Tak a už vystupujeme v Hradci Králové, všichni, a je nám fajn. Skvělá výprava za námi, vana, jídlo a postel před námi. Krásné ne?
Světluška
Sraz byl jako vždy odpoledne okolo třetí hodiny. Jelo nás dle našich předpokladů asi 15, přesně to už teď nevím. Kdo to chce vědět, tak ať se podívá na fotky a spočítá si to. No, tak tématem výpravy byl zvolen cestovatel Emil Holub, taky proto, že se jeho rodné město – Holice nachází tak blízko Hradci. Jo blízko to je autem, ale vlakem se to musí objíždět a přestupovat kdovíkde, myslím že dokonce v Pardubicích…FUJ.
Každopádně s tématem výpravy byla vlčata obeznámena už dopředu a dva dny před výpravou na schůzce si zahráli pár her na toto téma. Z her mohli vytěžit jakési body, které mohli přetavit v nám starším tak známé lodní lístky. Nově přejmenované na vlakní lístky. Pro nezasvěcence vysvětlím. Vlakní lístek má tří třídy. První, druhou a třetí, tzv.kotelnu! Každý si podle nějakého bodového systému vyslouží v hrách a podobně určitý počet bodů a podle nich si pak může koupit lístek do určité třídy. První třída má za cesty podávané noviny na čtení a k občerstvení sušenky. Druhá třída je standartní cestování vlakem bez výhod a postihů. A třetí, tedy kotelna je odlišná tím, že její cestující musí za cesty stát, což není dvakrát pohodlné… Nutno dodat, že v kotelně nejel nikdo a většina si užívala první třídy. Takžá ve vlaku jsme podávali sušenky, četli se noviny a tak nám cesta hezky ubíhala.
A už jsme byli v Holicích, kde na nás čekal jakýsi rover, místní správce klubovny s kterým se Kačer domlouval co a jak. Takže ten nás odvedl do místního areálu kluboven, jež se nachází asi kilometr za městem na velmi líbívém a klidném místě. Měli jsme k dispozici dvě budovy, v každé se dalo zatopit, ale zvolili jsmepro pobyt jen jednu, abychom měli přehled, co se hlavně v noci kde děje… Samozřejmě k nespokojenosti vlčat! No zatímco skauti s vedením se jali zatápění a snášení společného jídla do do kuchyňky (rozuměj linku v obývací místnosti), tak si vlčata rozdělovali spaní ve vedlejší místnosti stylem: Pavouk: „Koho chci já tak spí tady a zbytek tam“ To mu samozřejmě neprošlo a tak sem jim v tom udělal pár změn a bylo to!
Jedna ze šestek byla rázem nahnána na dělání večeře, česnekové a tvarohové pomazánky s pečivem. Vzhledem k zimnímu času se již nedalo jít ven, navíc jsme dorazili opravdu pozdě, tak na plánu byl program uvnitř, konkrétně učení se správnému balení torny. To bylo opravdu velmi ftipné, protože poté co ukázal Fugas s Vaškem a Lahváčem jak se to má dělat, proběhlo pár soubojů mezi vlčaty o to, kdo to zbalí dříve… Zejména Pavouk a Ondra plně pochopili jak to dělat, nebo spíš ne, protože stylem naházet vše co nejrychleji dovnitř a pak to sešlapat není to pravé. Velmi se osvědčilo každého, kdo měl mluvit vyvolat nahlas a zatleskat mu To kluky bavilo a dělalo jim to dobře.
Nutno podotknout, že mě z toho řvaní dost bolela hlava. Nu což, už bylo pozdě a šlo se na kutě, zítra se brzo vstává a čeká nás náročný den.
Sobota
Vstávalo se před osmou, ptž myslím v devět na nás měla čekat průvodkyně místního muzea Emila Holuba, které sice nemělo otevřeno, ale Fugasovi nátlakově podařilo tu milou paní přesvědčit, že jsme jako skauti a že bychom opravdu velmi rádi muzeum shlédli. A tak souhlasila.
Od kluboven je to do Muzea pořádná štreka a tak jsme vyráželi brzy. Byla pořádná kosa, no taky byl únor že? Ale alespoň svítilo sluníčko. Na krátko jsme se zastavili v parku před muzeem u nějakého pomníku. Čeho to se mě neptejte. A už tu byla paní průvodcová a jala se za nízký vstupní poplatek k vyprávění nejdříve z historie Emči Holuba a poté k exponátům. Od jeho pracovny přes dovezené trofeje zvížátek až po ukázku domorodé africké vesnice. Nakonec nás ještě všechny vyfotila, viz fotky z výpravy. V muzeu se nám podařilo pořídit dost fotek, každý z vlčat se chtěl vyfotit s hlavou či rukou v aligátoří tlamě… Navíc Vašek se musel vyfotit u každého zvířátka a snažil se tvářit jako on. Velmi se mu dařilo. Za zmínku stojí Fotka Fugase v řadě mezi opicemi. Paráda. Paní průvodcová nám poskytla velmi detailní prohlídku a vyprávění a na kluky byla velmi milá. Zkrátka bylo super. Nakonec nás ješte poslala do městského divadla, které stálo vedle muzea, kde byly vystaveny fotky z Afriky.
Nakonec jsme se stavili znova v tom parčíku a zahráli jsme si kamaž. Postupně a pomalu jsme došli na náměstí v Holicích, kde nás čekala hra s hledáním tří stavebních slohů, jmenovitě baroko, secese a funkcionalismus. Po skupinkách se kluci pustili do hledání staveb. Po půl hodině se všichni s většími úspěchy či menšími sešli u místního barokního kostela. Jen na okraj připomínám, že Vašek přiběhl k nástěnce a vzkřikl: „Hele“ a ukázal na něco zajimavého a v tu chvíli mu na ruku spadl trus bratranců Emila Holuba. Pro nechápavé jsme ptáky – holuby prohlásili veřejně za Emilovi příbuzné.
A notně hladoví jsme se vraceli zpět do klubovny, kde se skauti ujali dělání oběda. Myslím, že dělali guláš s knedlíky. Ne že by se jim nepovedl, ale něco tomu chybělo, lehce řečeno Pravda ale je, že ho snědli všichni. Aspoň teda myslím No odpoledne byl něco jako polední klid a vlčata se vrhli na přípravu na barvení rýže, začali barvit. Se skauty jsme zatím kecali a váleli se a čekali až to Fugásek s vlčaty udělá, aby se mohlo vyrazit ven.
Opět, navíc je krásně a po zimě je třeba se provětrat. Nakonec s Kačerem všichni děti vyrazily ven na procházku s cílem geocaching (snad se to tak píše) na blízkém kopci. Našli to celkem v pohodě a ještě si stihli zahrát nějaké drobné hry. Na vzdálenější cache vyrazili jen skauti s GPS-kou, ale nedokázali vyluštit šifru, takže neuspěli. Nutno říct, že jsme ji nevyluštili ani my…A to je u Kačera už co říct
Každopádně díky brzkému stmívání už jsme byli vevnitř a vrhli jsme se na nějaké hry, druhá šestka co měla volno při včerejší večeři dnes vařila a poté jsme se vrhli na hru léčení nemocí, kterou si připravil Kačer. Ve hře bylo mnoho ingrediencí, každé vlče předem vědělo čím je nakažené (cholera atd.) a muselo s pomocí indicií zjistit jaké jsou přísady jeho léku a v jakém množství je má použít. No někdo se zachránil a přežil, ale většina bohužel jakoby podlehla své nemoci a zaplatila výlet do Afriky svým životem Pro přesnost uvádím, že to byla jen hra a nikomu se nic nestalo.
Ještě mě napadá, že k večeru nás opustil Fugas se Staníkem. Měli něco neodkladného v HK a tak museli domů. My však jedem až zítra. Jen vím, že když se usínalo a vlčatům to tentokrát moc nešlo, byli rozdovádění Lahváčem, se kterým se tam notnou dobu předtím prali, tak tam někdo pořád mlátil do zvonečku od cinku. No neva. Nějak jsme stejně usnuli…
Neděle
Po ránu po ránu, mokrým hadrem přes tlamu… No to mi jen tak ujelo. Nevadí. Vstali jsme, pravda později než normálně, tak v devět asi. Posnídali jsme a opět jsme řešili záhadu ztraceného jídla Tomáše a Marka Jirouskových (později se stejně zjistilo, že ji nechali na chodbě v pátek po příjezdu a to bylo to jediné místo, kde nehledali). Po snídani byla pro zpestření připravena krátká přednáška o Holubech, jako o zvířatech a následovala zdravověda, netradičně i s nějakými netradičními zraněními pod záštitou Honzíka.
Blížil se čas poledne a dnes byl oběd na vedoucích, čehož se bravurně zhostil Kačer s pomocníky, jako náš táborový kuchař minulého a LETOŠNÍHO tábora. Zatím si vlčata s mojí občasnou velkou pomocí zabalili a vynosili věci před chatu. Ve zbytku času jsem s vlčaty dodělával obarvenou rýži, konkrétně jsme ji již nabarvenou od včerejška ládovali do sklenic od marmelád. Nutno podotknout, že se jim to povedlo a předpokládám, že tu sklenici mají pořád doma, ptž si každý jednu vlastní odvezl. Poté jsme již jen důkladně uklidili chatu, nahlásili správcovi co vše jsme rozbili (rychlovarná konvice, světlo, židle) a se slovy díků jsme se s ním rozloučili a pádili jsme na nádraží.
Cesta je dlouhá, tak radši dříve, nežli později. No na nádru jsme byli včas s asi desetiminutovou rezervou a tak si někteří nadšenci ještě zahráli na nádraží bang. To už tu ale byl vlak a poslední překážkou ve skvělé výpravě bylo už jen to, že se přestupovalo v Pardubicích. FUJ. No to se docela dalo, jen jsme s Kačerem věděli, že v tom dalším vlaku se několik posledních vagónů odpojuje, tak jsme nechtěli nastoupit právě tam. Zvolili jsme ten první, co zůstával. No a skoro plno, pár míst tu a tam. Všichni si posedali, do pravé, nebo levé části vlaku a potom co odpojili ty zmíněné vagóny za námi a my se rozjeli, začali jsme s Kačerem rozebírat, co by se stalo, kdyby některé vlče vlezlo mezi vagony do těch, co odpojili. Zpanikařili jsme a jali jsme se počítání a nějak nám chvilku trvalo, než jsme se shodli, že máme všechny Tak a už vystupujeme v Hradci Králové, všichni, a je nám fajn. Skvělá výprava za námi, vana, jídlo a postel před námi. Krásné ne?
Světluška
