Prázdniny uplynuly jako voda a nastalo září. Čas kdy se všichni opět sejdeme v klubovnách a zahajujeme naši činnost. Pro mě osobně je září děsivě nabité. Akce střídá akci a proto určení data výpravy bylo celkem rychlé. Jediný můj volný víkendJ Rozhodli jsme se vyrazit na Sudslavu, naše tradiční tábořiště u Potštejna. Letos máme trošku Sudslavský deficit, tak si naše místa na tábořišti užijeme alespoň v začínajícím podzimu, když to nevyšlo během letních prázdnin.

 

Sraz na nádraží byl v pátek odpoledne. Celé výpravě předcházely složité materiální přípravy. Nejdřív nebyly stany, které nám došly ze skladu na prodejnu dva dny po výpravěJ. Další problém byl, že jídla bylo tolik, že bychom to v batozích neuvezli a navíc problém s pitnou vodou… Zkrátka musela zaskočit moje sestra s autem a donášková služba přímo na tábořištěJ. Cesta vlakem byla sice s přestupem a s velkým množstvím lidí, ale dalo se to přežít. Počasí nám teda vyšlo nádherné. Jen trochu foukalo. Nebyl by to ani náš oddíl, abychom se nestavili v cukrárně. Po asi půl hodinové zastávce, naplněné zákusky a limoškou jsme vyrazili směr Modlivý důl. Krátké focení a vydechnutí na úpatí dolu a šup do kopce. Ač jsme všichni měli batohy, Modlivák jsme zdolali poměrně hladce. Za půl hodiny už jsme vítězně šlapali po rovince do vesničky Polom. Tak mě napadá, že sem nenapsal kdo byl na výpravě. Takže. Pavouk, Cvrk, Nula, Pavouček, Martin, Filip, Lukáš, Honzík, Vítek, Drobek a Světluška. Už za tmy jsme dorazili na tábořiště a jako první věc bylo postavit stany. Po krátkém boji plném tyček, kolíků a zbytečně velkých celt stálo na místě táborové kuchyně pět stanů. Jediné, na co jsme se dnes zmohli, byla hra na bludičku, která však měla neuvěřitelný úspěch. Hráli jsme ji snad hodinu… Pak nás čekala už jen noc a spánek. Bylo mimořádné teplo, tudíž někteří z nás spali venku pod hvězdnou oblohou.

 

Sobota měla být ve znamení výletu na blízkou bývalou tvrz Chlumek. Realita však byla jinde. Ráno jsme si, pravda, dost přispali. Teda jak kdoJ Zatímco vlčata a někteří skauti lítali po blízkém remízku a hráli na schovku a neuvěřitelně přitom hulákali, vedoucí a Pavouk (který už pochopil jak to chodíJ) spali. Nicméně nedalo se to vydržet dlouho a tak jsme teda vstali též. Po snídani a hygieně nás čekal úvod do víkendové hry – upíři. Jedná se o jednoduchou hru, při které je třeba sbírat česnek a vraždit upíry. Jednoduché a zábavné. Sice pak nikam nechodíte sami, páč co kdyby náhodou ten někdo s vámi byl upír, ale to k tomu patří. Vysátí se většinou stejně neubráníteJ Hra probíhala po celý den. Dopoledne se hrála hra měnil až vyměnil. Vlčata a skauti museli z čajové svíčky vyměnit ve vesnici co nejhodnotnější věc. Čekal jsem, že přinesou nějakou šílenost, ale tohle fakt neJ Zatímco první skupina byla „normální“ a přinesla poměrně hezkou lampičku, druhá skupina to rozjela ve velkém. Kromě toho, že donesli také lampu, tak navíc ještě autolampu, slánku, napícháky na buřty, rádio, tašku rajčat a já nevím co ještě. Šílenost. Je vidět, že lidi nás mají ve vesnici opravdu rádi. Jedinou kaňkou na hře bylo ztracení Cvrkova mobilu. Po obědě jsme měli v plánu vyrazit na výlet. Nicméně utrápené obličejíky dětí se spojili s tím, že vedoucí vyměkli ve svém plánu a místo výletu jsme vyrazili na koupalištěJ Voda byla teda parádně studená, ale čistá, což nebývalo v Sudslavě vždy tradicí… Po krátkém, opravdu krátkém pobytu ve vodě, kdy většina zmodrala a klepala zimu jsme se chvíli slunili na lavičkách. Poměrně dobrý tah provedl upír Nula, který oběhl všechny na koupališti a vysál je během pár vteřin nepozornosti. Ani ti, kteří byli ve vodě neutekli… Místo výletu jsme se tedy vrátili. Děti prý jsou unavení, což se nám nezdálo, ale dobráJ Navrhli variantu, kdy si my můžeme odpočinout a oni se zabaví. Což je na první pohled šílené, na druhý pohled proč ne? Vyzkoušeli jsme to. Musím říct, že jsem byl překvapen tím, jak to fungovalo. Zatímco někteří z vedoucích spokojeně usnuli, nebo brnkali na kytaru a zpívali, děti lítaly kolem a bavily se čím já vímJ Každé anarchii je ale jednou konec, který tady označila večeře a po ní sada her na louce. Kdy nevím jak to , ale jeden tým pořád vyhrával. To už se nám začalo smrákat, upíři už skončili a na vyžádání proběhla opět hra na bludičku. Tentokrát už děti odhalili taktiku jak na nás a hra byla celkem rychlá a tak jsme ji pro úspěch zopakovali. Ještě jsme stihli druhou hru, dost podobnou na louce, která je ovšem náročná na fyzičku vedoucích, takže nemohlo proběhnout moc kolJ Poté se ještě chvilku povídalo u ohně a nakonec i bez výletu jsme unavení lezli do spacáků. Noc byla opět velmi teplá…

 

Nedělní ráno opět obstarali mladší účastnící výpravy svou nezkrotnou ranní živostí. Alespoň je to lék na vedoucí, kteří by si přispali rádi, ale prostě to moc nejdeJ Náš dnešní hlavní úkol byl uklidit přístřešek co tu zbyl z tábora v létě. To se povedlo, ač morálka některých členů ohledně práce byla opravdu velmi nízkoJ Po výborném obědě, který se myslím velmi povedl jsme dobalili všechny stany a věci. Zahrála se poslední, nějak moc oblíbená, schovka a mohlo se vyrazit. Taky jsme dozabezpečili boudu s věcmi, snad nám tu těch deset měsíců vydrží tak jak je teď… Cestu zpět už všichni znali a tak se alespoň nikdo neptal, kdy už tam budem, já zase nemusel říkat za sedm minutJ Zastávka na smočení nohou v Orlici byla nevyhnutelná. Taky pár kluků stihlo postavit přehradu z kamenů. Opět cukrárna, tentokráte s širším výběrem než při pátečním podvečeru a cesta vlakem domů už uběhla bez jakýchkoli komplikací. První výprava letos zdárně za námi, těšíme se na tu další, i když už určitě nebude pod stany.